Hymna
Hymna je složení k anglickému náboženskému textu. Termín se vyvinul znamenat píseň oslavy, obvykle se chovat jako symbol pro jistou skupinu lidí, jak v termínu “národní hymna”. Viďte dolů pro jiná použití.
Historie
Slovo “hymna” je odvozena z Řeka αντιφωνα přes Saxon antefn, slovo, které původně mělo stejný smysl jak antiphony.
To je nyní, nicméně, obecně omezený na formu kostelní hudby, zvláště ve službě církve Anglie, ve kterém to je jmenováno záhlavími následovat třetinu shromáždit u jak rána tak večerní modlitby. To je jen jako obvykle na toto místo mít obyčejnou kostelní píseň jako hymna, který může být více komplikované složení než sborové kostelní písně. Několik hymen je zahrnuté v anglické korunovační službě. Slova jsou vybrána od Holy bible nebo v některých případech od Liturgy, a hudba je obecně více komplikovaná a rozmanitá než to žalmu nebo kostelní píseň ladí. Ačkoli hymna církve Anglie je obdobná motet římského katolíka a Lutheran kostelům, oba bytí psané pro cvičený soubor a ne pro shromáždění, to je jako hudební forma nezbytně angličtina v jeho původu a vývoji.
Hymna se vyvíjela jako nahrazení pro katolíka “děkovné antiphon” obyčejně zpívaný jako apendix k ředitelství k požehnané Virgin Marii nebo jiní svatí. Ačkoli hymny byly psány v alžbětinské době Byrd, Tallis a jiní oni nejsou zmínil se o ve svazku obyčejné modlitby dokud ne 1662, když slavné záhlaví “v quires a místech kde oni zpívají tady followeth Anthem” nejprve se objeví.
Brzy hymny inklinovaly být jednoduchý a homophonic ve struktuře, v rozkazu, že slova mohla být jasně slyšena. Opožděný v šestnáctém století “hymna poezie”, ve kterých průchodech pro sólové hlasy se střídal s průchody pro plný pěvecký sbor, začal se vyvinout. Toto se stalo dominantní formou v období navrácení, když skladatelé takový jako Henry Purcell a John Blow psal komplikované příklady pro kapli královský s orchestrálním doprovodem. V devatenáctém století Samuel Sebastian Wesley psal hymny ovlivňované oratoriem současníka, které mohlo se natahovat do několika činností a trvat dvacet minut nebo delší. Pozdnější ve stejném století Charles Villiers Stanford skládal příklady, které použily symfonické techniky produkovat výstižnější a sjednocenou strukturu. Mnoho hymen bylo vytvořené na tomto modelu od jeho času, obecně varhaníky spíše než profesionální skladatelé a často v konzervativním style. Velcí skladatelé inklinovali skládat hymny jen v odezvě na pověření a pro zvláštní příležitosti; příklady zahrnují Edwarda Elgar je Velký je lord a Dát unto lord (oba s orchestrálním doprovodem), Benjamin Britten je Se radovat z Lamba (moderní příklad multi-hymna hnutí a dnes slyšel hlavně jako kus koncertu), a (na mnohem menší váze) Ralph Vaughan Williams je O chutnat a vidět, psaný pro korunovaci Queena Elizabeth II. S uvolněním pravidla, v Anglii přinejmenším, to hymny by měly být jen v angličtině, repertoár byl velmi zvýrazněný přidáním mnoha prací od latinského repertoáru.